Chov kudlanek
Tento návod je doslovně použit z knížky Encyklopedie Teraristika od Eugéna Bruinse. Na konci stránky jsou moje poznámky a moje zkušenosti s chovem kudlanek. Přejít na poznámky >
O kudlankách
Je známo přibližně 2500 druhů kudlanek, dělících se do 400 rodů. Amatérští teraristé zřídka chovají více než pět druhů najednou, protože se jedná o jedince náročné na čas a množství krmného hmyzu. Název kudlanka (Mantis) pochází z řečtiny a znamená proroka nebo věštce.
Vzhled
Kudlanky se vyznačují třemi zvláštními znaky:
- Velká trojúhelníková hlava s velkýma očima. Možnost rozsáhlého pohybu hlavou je u hmyzu výjimečná. Dívají se přímo na kořist nebo partnera a umějí skvěle odhadnout vzdálenost.
- Dlouhá předohruď neboli krk, ke kterému se upínají nohy určené k chytání kořisti.
- Velké, trnité lapavé nohy k chytání kořisti. Kyčel je téměř stejně dlouhá jako stehno a holeň. Ostny na dvou spodních článcích nohou do sebe dokonale zapadají.
V klidové poloze, když kudlanka číhá na kořist, připomíná její pozice modlícího se člověka – odtud pochází název nejznámějšího druhu (kudlanka nábožná). Když se kořist dostatečně přiblíží, lapí jí kudlanka loupeživýma nohama rychlostí blesku. Většina druhů se dokonale maskuje jako zvadlý list, květina, kůra nebo pouštní povrch, takže je nevidí ani kořist, ani nepřátelé. Nejmenší druhy měří asi 1,5 cm, největší asi 25 cm.
Rozšíření
Kudlanky se vyskytují v teplejším mírném pásmu, subtropických a tropických oblastech. Kudlanka nábožná (Mantis religiosa) žije v jižních oblastech Evropy, nejsevernější výskyt je v jižním Německu a u nás na Pálavě. Tento druh hmyzu obývá nejrůznější biotopy, od pouště až po tropický deštný prales, přes vysoké koruny stromů až po poskakování po horkém pouštním písku.
Základní podmínky chovu
Téměř všechny druhy kudlanek je třeba chovat odděleně, vzhledem k jejich kanibalskému chování. Je to určitě nutné, pokud chcete, aby přežilo co nejvíce jedinců. Druhy rodu Empusa a jejich příbuzné lze s úspěchem chovat i ve skupinách.
Terárium vhodné velikosti může často zabírat příliš velký prostor, pokud chcete chovat asi dvacet těchto živočichů. Terárium musí splňovat následující požadavky:
Především, stejně jako u dalšího hmyzu shazujícího kůži, musí být insektárium nejméně třikrát tak vysoké, než je délka živočicha.
Za druhé potřebují kudlanky vhodné místo, kde mohou sedět a zavěsit se; dejte proto do insektária větev, která je nahoře vodorovně ohnutá. Pokud je v insektáriu příliš mnoho větví, je nebezpečí, že se kudlanka o jednu z nich zachytí, a po svlékání neuschne ve správné poloze.
Za třetí je nezbytně nutné větrání. Obvykle postačí uzavřít terárium nylonovou punčochou nebo jemným pletivem.
Konečně je pro některé druhy třeba terárium vytápět. Kudlanky přímo milují slunce a optimální teplota pro jejich chov je 25 – 30 °C. Chladnější teplota prodlužuje intervaly mezi jednotlivými stádii vývoje, může však být i zhoubná.
Hmyz chovaný při příliš nízké teplotě se snaží sedat na tom nejteplejším místě, co nejvýše v teráriu. Pokud je teplota příliš vysoká, potřebují zvláště mladí jedinci více pít.
Tyto živočichy můžete chovat ve staré láhvi od limonády nebo sklenici od zavařeniny přikryté nylonovou punčochou nebo jemným pletivem. V případě potřeby můžete nádobu dát do vytápěného terária nebo klece. Kudlanky mají rády hodně světla, dejte však pozor, abyste terárium příliš nepřetápěli. Podle druhu jemně postřikujte vodou jednou, nebo až sedmkrát týdně. Nesmí však vzniknout nebezpečí, že by nymfy uvízly pod kapkami vody.
Hmyzu i pavoukům může ublížit cigaretový kouř. Několik hodin po večírku, kde řada lidí kouřila, například uhynuly tři čtvrtiny nově vylíhlých kudlanek. Kudlanky byly ve stejné místnosti na studentské koleji, kde se konal večírek.
Potrava
Kudlanky jsou nenasytní, draví živočichové. Na svou kořist číhají v typické, „modlivé“ poloze. Jakmile se kořist přiblíží, během jedné sekundy ji uchvátí předními končetinami přeměněnými v lapavé nohy. Aktivně loví kořist pouze velmi hladové kudlanky. Některé pouštní druhy kořist honí.
Jako kořist poslouží nejrůznější členovci a obratlovci, kteří jsou menší než kudlanky, případně ne více než jedenapůlkrát větší než ony. Kudlanky svou kořist nezabíjejí, ale rovnou ji začnou požírat svými mocnými čelistmi. Krmte kudlanky nejrůznějšími druhy hmyzu, nepřekrmujte je však. Žerou i mrtvý hmyz, pokud jim ho podáte na pinzetě, kterou budete pohybovat.
Dospělé samičky potřebují více potravy než samečci, kvůli kladení vajíček. U kudlanek připomínajících rostliny (Creoboter, Hymenopus, Pseudocreobotra) jsou nohy k chytání kořisti slabé a nemají téměř žádné zářezy, takže jim raději nedávejte cvrčky. Dobře živená, tlustá kudlanka neloví potravu po několik dní po svlékání. Během této doby nesmí být v teráriu žádná zbylá kořist, protože může proces narušit. Někdy se stane, že kudlanka přestane žrát bez zjevného důvodu. V takovém případě zvyšte teplotu v teráriu, nacpěte jí kousek potravy do úst a sledujte výsledek.
Do terária dejte trochu zralého ovoce, aby kořist typu much domácích, octomilek, cvrčků a moučných červů žila déle a měla větší výživnou hodnotu. Mohou se dokonce rozmnožovat, takže vytvářejí další zdroj potravy. V teráriu udržujte pořádek a hygienu.
Určení pohlaví
U většiny druhů lze určit pohlaví po pátém instaru. Samička má šest břišních článků oproti samečkovým osmi. První článek je částečně zakrytý zadníma nohama. Přídavné články umožňují samečkovi ohnout zadeček při páření, aby dosáhl na samičku. Poslední zašpičatělý článek má u samičky rýhu.
Dospělá samička je větší než dospělý sameček, má kratší křídla a tykadla, a mnohem větší apetit.
U druhů, kde je sameček mnohem menší než samička, dospívá sameček mnohem dříve. Žije také jen několik týdnů nebo měsíců. Abyste sladili dosažení dospělosti u samečků a samiček, chovejte samečky při teplotě asi 15 °C a krmte je o něco méně než obvykle.
Páření
Snad každý zná historku o tom, jak samička kudlanky při páření utrhne samečkovi hlavu a sežere ji, zatímco jeho tělo pokračuje v kopulaci, dokud nesežere i to. Hruď a zadeček ovládají autonomní nervové zauzliny a sameček tak svým potomkům předává bílkoviny. Tento rituál je v zajetí zřídka k vidění, protože samičky jsou skvěle živené.
Jeden až dva týdny po posledním svlékání sameček aktivně vyhledává partnerku, přitahován feromony, které samička vydává. Sameček, který je obvykle menší, umí dobře létat. Musí si dávat pozor, aby ho samička nesežrala ještě před pářením, takže se k ní může přibližovat i několik hodin.
Před pářením samičky dobře nakrmte, aby byly syté a snížilo se nebezpečí kanibalismu. Do prostorného terária s velkou rostlinou dejte jednoho samečka a jednu samičku, alespoň dva týdny po poslední výměně kůže. Pravidelně sledujte, zda se páří. Pokud se tak nestane do 24 hodin, pokuste se znovu o týden později. Abyste věci popohnali, nechtě samičku projít okolo samečka. Sameček připravený k páření si jí rychle všimne a nespustí jí z očí. Jeho tykadla začnou vibrovat.
Výjimečně pomalému a zaostalému samečkovi můžete pomoci tak, že dáte samičce cvrčka. Sameček tak podle pohybu pozná, že se jedná o samičku a že není nebezpečná, protože se zabývá kořistí. Tento způsob může povzbudit samečky druhů Sphodromantis a Hierodula tak, že se začnou pářit během pěti minut; u druhu Hymenopus je obvykle potřeba delší doba.
Jakmile sameček vyskočí na samičku, může chvíli trvat, než zaujme vzpřímenou polohu. Sameček tře tykadly (nebo v případě druhu Hymenopus předníma nohama) o hrudní články samičky, aby ji uklidnil.
Samička připravená k páření zůstává v klidu. Sameček se posune dozadu a ohne zadeček, aby se se samičkou spojil a předal jí spermatofory. Páření obvykle trvá čtyři až sedm hodin. Někdy můžeme pozorovat na pohlavním orgánu samičky bílý váček se spermatem.
Samečci většiny druhů potom ze samičky seskočí a odletí hledat jinou partnerku; u jiných druhů (Hymenopus) však sameček zůstává na samičce, aby nebyla oplodněna spermatem jiného samečka. Vajíčka mohou být oplodněna již po jediném páření.
Partenogeneze se vyskytuje u druhů Brunneria bodalis, B. subaptera, Miomantis spp., Parasphendale affinis, Sphodromantis viridis, a Tenodera sinensis. Partenogeneticky vznikají pouze samičky, které jsou často slabé.
Kladení vajíček
Pokud je samička dostatečně nasycená, vytvoří si kokon, do kterého pak naklade asi 30-300 vajíček. Kokon tvoří pěnovitá hmota, kterou vylučuje zadečkem. Hmota pak ztvrdne a chrání vajíčka před vyschnutím a dalším možným nebezpečím.
Čím více samička žere a čím výživnější je její strava, tím větší je kokon. Většina druhů vytváří tři až šest kokonů, některé však až dvacet.
Oddělte kokon od samičky tak, že odtáhnete kokon, nebo samičku. Hlavním faktorem pro úspěšné vylíhnutí vajíček je vlhkost. Vajíčka nemusí být dostatečně postřikovaná, jsou- li na dostatečně vlhkém místě. Pokud jsou vajíčka příliš vlhká, shnijí nebo se zadusí.
U některých druhů není důležité, jak část vajíčka postřikujete. Vajíčka druhu Sphodromantis se líhnou, pokud je každý den postřikujete, ale i pokud tak nečiníte; vlhkost vzduchu však musí být nejméně 70%. Nádobu s vajíčky dejte do větší nádoby s vlhkou houbou nebo pískem. V případě potřeby můžete vajíčka umístit do vlhkého terária; cvrčci, mouchy a jiný hmyz však mohou kokon s vajíčky sežrat.
Nikdy neuzavírejte líheň lepicí páskou, protože kudlanky se dostanou všude a zcela jistě by se k pásce přilepily. Malé nymfy se také mohou utopit v loužičkách kondenzované vody nebo v nádobě na pití.
Vylíhlé nymfy kudlanky vyklouznou z kokonu po sliznatém vlákně. Podivně vypadající tvorové se okamžitě svlékají a potom se rozprchnou od svých sourozenců do všech stran. Obvykle se všechny nymfy vylíhnou najednou, u několika druhů se však líhnou postupně v denních intervalech po dobu až dvou měsíců (Coptopteryx).
Většina vajíček se při teplotě 23- 30 °C vylíhne po 5- 6 týdnech; Uchováním vajíček v suchu a chladnu však můžeme zpomalit jejich vývoj, dokud nemají vhodné podmínky k vylíhnutí.
Odchov mláďat
Nově vylíhlé kudlanky mohou začít žrát ještě týž den. Připravte jim malou sklenici octomilek. Podobnou nebo menší kořist představují mšice (vyskytují se od dubna do září), chvostoskok apod.
Řada kudlanek má od prvního dne kanibalské sklony. Pokud vám nevadí menší ztráty (což většinou nevadí, pokud se vylíhne sto a více jedinců), dejte mladé jedince do velkého terária, kde mají množství rostlin a větví ke šplhání a spoustu potravy.
Ušetříte si tak prostor i čas. Až zbude asi 25 jedinců dostatečné velikosti, chovejte je odděleně.
Výměna kůže
Podle druhu prochází sameček sedmi až deseti instary, samička osmi až desíti, přičemž první výměna kůže proběhne okamžitě po vylíhnutí z vajíčka. Kudlanky jsou ohroženy ostatními jedinci svého druhu, přílišnou vlhkostí a naopak velkým suchem. Několik dní před svlékáním kudlanka nežere a téměř se nepohybuje.
Obvykle se pověsí za hlavu co nejvýše v teráriu. Svlékání probíhá u kudlanek stejně jako u strašilek a hrozí jím stejné nebezpečí. Kudlanka zanechá svlečku (exuvii) ve stejném tvaru, jaký měl hmyz původně.
Během tohoto procesu se může stát řada nehod:
- Místo, kde se hmyz zdržuje, je příliš vlhké, takže stará pokožka je příliš slabá; případně je místo, kde se hmyz zavěsí příliš kluzké. V tomto případě hmyz spadne na zem, kde svlékání nemůže proběhnout obvyklým způsobem. Pokud problém zjistíte včas, můžete hmyz přichytit za drápky k větvičce pomocí kolíčku na prádlo. Pokud je už příliš pozdě, nezbývá než jedince usmrtit zmrazením, případně jim nakrmit hmyzožravá zvířata jako sklípkany, kudlanky nebo ještěry.
- V teráriu může být také příliš sucho a nová pokožka začne prosychat dříve, než se hmyz úplně vysvlékne ze staré. Obvykle není možné dostat zvíře ze staré pokožky, takže jediným řešením je usmrcení. Této katastrofě můžete zabránit postříkáním terária vodou těsně před shozením kůže.
- Zvířeti brání nějaká překážka, protože terárium je přeplněné nebo příliš nízké, nebo si kudlanka vybrala špatné místo. Hmyz pak proschne ve špatné poloze a obvykle ho není možné zachránit. Pokud není deformace příliš vážná (např. jedna zmrzačená noha), pak se vše může napravit při příštím svlékání. Ulomené končetiny se plně regenerují po třetím svlékání.
- Terárium je příliš plné, takže při svlékání vadí kudlance další jedinci nebo potrava (např. cvrčci). I tady může hmyz spadnout na zem (viz od 1) nebo se zranit. Rosení vodou při svlékání může mít někdy i smrtící následky.
Obrana
Kudlanky mají v přírodě řadu nepřátel (jsou například oblíbenou potravou chameleonů). Při obraně se v prvé řadě spoléhají na své maskovací zbarvení a klidný kývavý pohyb, který napodobuje komíhání větru. Některé druhy v ohrožení zaujímají maskovací postoj, při němž napodobují uschlé větve druhu Popa tak, že natáhnou lapavé nohy. Řada dalších se pokusí uletět nebo utéci, případně spadnout na zem. Uletět však mohou jen dospělí samečci.
Řada druhů také v ohrožení zaujímá výhružný postoj. Natáhnou lapavé nohy podél těla (dokonce i některé druhy Hierodula ukážou fialovou a žlutou barvu) nebo je roztáhnou; často také roztáhnou křídla a otevřou červené čelisti.
Manipulace
Kudlanky nejsou nebezpečné, neboť nemají žádný jed. Jen několik málo druhů v ohrožení stiskne lapavé nohy, to však může být bolestivé a těžko se vyprošťuje.
Nejlépe můžete kudlanku přenášet, když ji necháte, aby vám vylezla na ruku. Nikdy je sami nechytejte. Nymfy nechte vlézt do sklenice od zavařeniny. Uprchlé jedince často najdete u okna.
Moje poznámky
Tyto poznámky se vztahují k určitým částím textu z knížky, a tak Vám doporučuji si před čtením těchto poznámek přečíst text z knížky.
Základní podmínky chovu
Já kudlanky chovám v plastových krabičkách, podle velikosti kudlanek a také aby se tam mohly svléknout. Na víčko a na stěnu krabičky sešívačkou na papír přidělám kusy mušího pletiva (dává se do oken, aby tam nelétaly mouchy). Kudlanky pak na něm odpočívají, a není tam potřeba dávat žádné větve. Větve dávám do větších krabiček pro dospělé samice, aby na ně kladly kokony. Také chovám kudlanky ve větším akváriu rozděleným tabulkami skla na několik částí, minimální rozměry by měli být 20 x 20 x 20 cm, lepší je, když je větší výška a kudlanky se tam potom mohou prolézat po větvích.
Krabičky s kudlankami mám v plechovém regálu, kde jsou pod každou policí umístěny topné kabely různého výkonu, a také kudlankám přisvětluji žárovkami o výkonu 10 – 20 W. Všechny tyto elektrické součástky mám napojené na časový spínač, který koupíte v každém elektru. Já mám digitální spínač za 250 Kč, kde můžete nastavit, jaké dny vytápí a přesnou hodinu a minutu, kdy má začít a kdy se má vypnout. Takovýmto způsobem kudlankám topím a svítím každý den od 7:00 do 20:00.
Terárium zvlhčuji podle potřeb každého druhu rozprašovačem, nebo do terária dám malou krabičku plnou vody. Tuto krabičku zakryji jemnou látkou, aby do ní nemohly spadnout nymfy nebo potrava.
Potrava
Kudlanky krmím nelétavými octomilkami a mouchami (Mouchy kupuji v rybářství jako larvy masařek, které se zakuklí, a po 14 dnech se z nic vylíhnou masařky. Jediná nevýhoda je, že se všechny mouchy líhnou najednou, takže pak máte 200 much a nevíte co s nimi. Řešení je rozdělit červy do více krabiček a dát je do ledničky. Postupně vyndáváme krabičky z ledničky, a tak máme vždy tolik much, kolik spotřebujeme. Tyto mouchy jsou oblíbená potrava květinových kudlanek.). Jako další krmení používám moučné červy, velké moučné červy (Zophobas morio), cvrčky a pak vše co během léta chytím na zahradě např. různé kobylky, vosy, sršně, motýli a pro nejmenší nymfy mšice.
Kladení vajíček, odchov mláďat
Kokon (pokud ho kudlanka naklade na větev) i s větví přemístím do pětilitrové sklenice od okurek. Pokud samice přilepí kokon na síťku nebo stěnu terária, tak ho opatrně odříznu žiletkou těsně u síťky a ke sklenici ho přidělám tavící pistolí. Další věc, kterou dávám do sklenice je 100 ml nádoba/krabička kterou překryji látkou a plnou jí naliji vodou, která se odpařuje. Tuto nádobu pořád doplňuji, aby úplně nevyschla. A poslední věc jsou nějaké větvičky, aby měli malé nymfy po vylíhnutí po čem lézt. Vršek sklenice zakryji jemnou látkou (já používám jemnou, bílou průsvitnou látku).